Faust, open source, pejsek a kočička

První den nového semestru dal tušit, že se následujících pár měsíců nebudeme nudit. Předmět Základy studia nových médií jsme začali pěkně zeširoka. Následuje nekoherentní rozbor několika myšlenek které mě během hodiny zaujaly.

Prométheus a Faust versus technika

Jedním z témat byly mýty a filosofie techniky.

Co mají společného Prométheus a Faust? Oba ztvárnil Goethe a oba představují trochu odlišný způsob chápání technologie a inovace. Prométheus ukradl technologii – oheň – bohům, čímž pomohl lidstvu k rozvoji a za své činy pykal. V prométheovském mýtu je technologický pokrok vlastně vzpoura vůči přírozenosti přírody. Byli to právě romantici kteří si vzali Prométhea za vzor nepochopeného a trpícího génia na okraji společnosti – tento mýtus reflektuje i Mary Shelley v osobě doktora Frankensteina; celý název jejího slavného románu koneckonců zní: Frankenstein aneb Moderní Prométheus. Frankenstein zdůrazňuje jiný aspekt Prométhea: tím, že dá život mrtvé hmotě, dopouští se tak božského aktu. Svým způsobem tak činní i (Goethův) Faust, když svým úsilím přemění močál v úrodnou půdu, vytvoří řád uprostřed chaosu:

[Faust] vizionářsky hledí do budoucnosti, která jednou uzří dokončeno jeho velké dílo sociální, osaditelské, tedy lidstvu prospěšné; vyslovuje poslední závěr moudrosti, která, odpoutavši se od blouznění, od metafyziky, od vzývání krásy, vyznává jedinou svobodu: den co den znovu si ji vydobývat; bojovat zde na zemi s nebezpečím živlů; pracovat ve službách kolektiva.

Faustovský mýtus však bývá interpretován jako rozpor mezi neuchopitelnou vírou a jistotou vědeckých poznatků – stejně jako v případě Prométhea je zde lidská touha po vědění a ovládnutí přírody na jedné straně, a riziko odcizení od přirozenosti a negativních důsledků na straně druhé. Toť alespoň můj pohled z rychlíku. Ale jak zdůrazňuje Josef Šmajs, prométheánský mýtus je spojený s predátorským paradigmatem který je součástí západní kultury…

Raději se však zdržím dalších mytologických rozborů, nebo mi nějaký sémiotik utrhne hlavu.

Marx, open source a svobodný software

Vedle dalších filosofů techniky mě při rozebírání Marxe zaujala jedna zcela okrajová poznámka. Marx se ve spisu Německá ideologie zabývá historickým materialismem; řečeno v hyperkostce: dějiny můžeme studovat na základě ekonomických vztahů.

[…] určitý výrobní způsob nebo určitý průmyslový stupeň je vždy spojen s určitým způsobem součinnosti čili s určitým společenským stupněm, a že sám tento způsob součinnosti je „výrobní silou“, že na množství lidem dostupných výrobních sil závisí stav společnosti a že tedy „dějiny lidstva“ je nutno studovat a zpracovávat vždy v souvislosti s dějinami průmyslu a směny.

A tyto vztahy se dějí i na bázi krátkodobějších trendů. To mě přivádí k open source software. Jak Josef Šlerka poznamenal, prosazení open source nelze chápat jako „výhru komunismu“ v softwarovém světě, ale jako logický vývoj trhu; rád bych to trochu rozvedl.

Koncept free či open source software bývá občas označován za jistou formu „digitálního komunismu;“ upřednostňuje sdílení kódu, rozmazává hranice intelektuálního vlastnictví a preferuje prospěch komunity před profitem jednotlivce. Mezi jinými toto srovnání použili Steve Ballmer i Bill Gates.¹ Není bez zajímavosti že se jedná o zástupce Microsoftu, totiž firmy, která se stala ikonou kapitalismu a globalizace podobně jako GE nebo Coca-Cola. Přeneseně potom můžeme vnímat open source, který stojí proti modelu uzavřeného softwaru, za antikapitalistický koncept.

Ve skutečnosti je open source pouze odlišný model vývoje, který zefektivňuje produkci a reaguje pružněji na požadavky trhu. Google, Facebook, Twitter a další firmy postavily svojí existenci na open source technologiích – a samy zveřejnily řadu vlastních open source projektů. Jistě, pro jejich „hlavní produkty“ zdrojový kód k dispozici není;² samotný software však není nejcennějším produktem těchto firem, jejich hodnota leží ve shromážděných datech, ve službách, které na základě těchto dat poskytují a v dlouhodobě budovaném know-how. Tento posun od poskytování software a uzavřených řešení k poskytování služeb koneckonců reflektoval i Tim O‘Reilly v notoricky známé eseji o Webu 2.0.

Open source především není ideologie nebo filosofický směr a to je vlastně i klíč jeho úspěchu. Koncept „free software,“ který vznikl dekádu před pojmem „open source,“ apeluje na uživatele i vývojáře, aby přemýšleli o etice, svobodě a dalších abstraktních pojmech. Open source si vzal z free software pouze myšlenku otevřeného zdrojového kódu a nabídl jej jako obchodní, nikoli morální, výhodu. Svoboda pro uživatele ustoupila neomezené svobodě vývojářů, kteří se nemusí brodit neuchopitelným etickým balastem a mohou řešit to podstatné: „hackování“ kódu. Jenže zatímco se naše osobní data shromažďují v komplexních systémech zcela mimo naší kontrolu, fakt, že řada těchto systémů stojí na open source projektech, nám nepomůže. Free software sám o sobě není řešením této situace, nicméně už pouhý koncept svobody uživatele (i na úkor svobody vývojářů) je idea, které se věnuje až bolestivě málo pozornosti; uživatelé jsou pro nás beztak pouhá komodita. Podrobněji tuto problematiku rozebírá Evgeny Morozov v nelichotivém textu o Timu O’Reillym „The Meme Hustler“.³

Kterak pejsek a kočička studovali omezení médií

Studovat média znamená studovat jejich omezení. I tak by se dalo shrnout čím se na Studiu nových médií zabýváme. A co jsou tedy ta nová média? Nová jsou tedy taková média, jejichž omezení nejsou ještě plně popsána a vyčerpána.

To však neznamená, že si omezení nemůžeme vytvářet, speciálně na poli sociálních médií to vede k zajímavým projektům. Typický příklad je Twitter, který omezuje zprávu na 140 znaků, nebo nově vzbuzený zájem o „efemerální média“ díky Snapchatu. Jasně stanovené mantinely mohou být přínosem pro kreativitu.

A proto v rámci zkoumání omezenosti médií jsme dostali za úkol přepsat pár úvodních odstavců z Pejska a kočičky bez použití písmene „E“ (oficiálně se to nazývá „lipogram“ – děkuji Hance za připomenutí).

Po citaci z Marxe jsem si však řekl, že namísto prosté náhrady slov bych mohl tento zápisek dorazit ideologicky korektním přepisem: To takhle Strana prohlásila, že dva plus dva jsou tři a vzápětí označila písmenko „E“ za imperialistický výmysl. Soudruzi také usoudili, že by mohli Pejska a kočičku obohatit i o vzdělávací rozměr.

Za časů, kdy si soudruh Haf a soudružka Mňau spolu obstarávali obživu, bydlili v příbytku u boru a přáli si fungovat jako plnohodnotná součást pracujícího lidu. Plány jim však komplikovala poloviční invalidita horních údů; kočkovití i psovití mají tlapy místo rukou a drápy namísto prstů, tudíž mají oproti podřádu vyšších primátů hůř vyvinutou motoriku. Proto zaostávali v pracovním plánu. Náprava však byla mimo možnosti soudruha a soudružky, příčinou byl třídní boj: kapitalismus dopřává školy buržoazním dítkám a upírá jí invalidním zvířátkům.

A tak jim stav domácnosti kolísal. Tu soudruzi dílčí pracovní plán splnili, tu pochybili a občas tam mívali trochu jako v chlívku. I nastal čas, kdy svou pozornost obrátili na špinavou podlahu.

Úmyslem textu nebylo šokovat, urazit, nebo znechutit. Pokud vám to však přijde slabé, může za to fakt, že jsme při vymýšlení textu s přítelkyní pili víno a nikoliv vodku – berte to jako výzvu k sepsání lepší verze, dejte mi o ní vědět.

---

A v příštím čísle našeho marxistického revue si blíže rozebereme neomediální myšlenky soudruha Manoviče.