Rails Girls Prague pohledem kouče

Před dvěma týdny jsem měl možnost koučovat na třetím ročníku Rails Girls v Praze. Byla to natolik výborná zkušenost, že jsem se rozhodl k ní sepsat pár myšlenek – a zároveň shrnout připomínky, které jsem probíral s účastnicemi a ostatními kouči.

Rails Girls je iniciativa s cílem zpřístupnit programování ženám a dívkám skrze vývoj webových aplikací v Ruby on Rails. Začalo to v roce 2010 ve Finsku víkendovými workshopy, které se dnes konají po celém světě. Od minulého roku se také pořádá Rails Girls Summer of Code, kde účastnice tři měsíce pracují na vybraných open-source projektech – a dostanou za to zaplaceno. Jde vlastně o ekvivalent Google Summer of Code pro začínající programátorky.

Kromě Prahy se workshopy pořádají také v Ostravě, v Brně (zrovna tento víkend) a údajně se chystá i Olomouc.

U nás se Rails Girls konají zpravidla jednou ročně a probíhají zhruba takto:

• V pátek se koná „install party,“ kde kouči pomohou účastnicím zprovoznit základní nástroje: terminál, Ruby, Rails, Git a textový editor.
• V sobotu projdeme základy programování, jazyka Ruby a webových aplikací. Během odpoledne si pak účastnice vytvoří jednoduchou aplikaci v Rails – podle návodu a za asistence koučů.
• V neděli se aplikace vypustí do světa a účastnice si ji přizpůsobí k obrazu svému.

Na jeden víkend je toho skutečně hodně, avšak cílem akce není udělat z účastnic ostřílené programátorky během tří dnů. Cílem je ukázat, že počítače nejsou černé skřínky žijící si vlastním životem a programování není magie, kterou by měla ovládat jen úzká skupina vyvolených. Řada účastnic má „ajťáky“ ve svém okolí a díky Rails Girls nahlédnou do žargonu, na kterém celé IT stojí. Zároveň získají základní představu, jak fungují webové stránky, které denně používají, ať už jde o Seznam, iDnes nebo Facebook. A v nejlepším případě je programování zaujme natolik, že po workshopu pokračují dále a v některém z dalších ročníků začnou samy koučovat.

Poslední možnost zní jako zbožné přání, jak by to hypoteticky mělo fungovat. Ovšem zdá se, že to skutečně funguje: právě letos koučovaly i dvě účastnice předešlých ročníků. Děvčata už pracují i na vlastním projektu – Bezlepci, databáze obchodů a potravin pro lidi s bezlepkovou dietou. Rails Girls mají reálný dopad.

Proč vůbec Ruby?

Když se o Rails Girls bavím s jinými vývojáři, občas dojde na otázku: „Proč by se holky měly učit právě Ruby? Proč ne třeba ${můj oblíbený jazyk}?“ Název Rails Girls samozřejmě odkazuje na framework Ruby on Rails, který stojí na jazyce Ruby.

Osobně si myslím, že samotný vznik Rails Girls nebyl předurčen pouze syntaxí nebo jinými vlastnostmi jazyka, jako spíše základními myšlenkami a konkrétními osobnostmi, které formovaly komunitu Ruby vývojářů.

Začal bych u tvůrce jazyka Ruby – Yukihiro „Matz“ Matsumoto. Matz možná není geniální programátor, ale klade důraz na přístupnost programování pro lidi, nejen pro stroje. To bylo i principem pro návrh Ruby:

Doufám, že Ruby pomůže všem programátorům, aby byli produktivnější, aby je programování bavilo a aby byli šťastní. To je hlavní cíl jazyka Ruby.

Matzův nekonfliktní a přátelský přístup vedl i ke rčení Matz is Nice So We Are Nice jako určitému pravidlu komunity. A přestože toto pravidlo časem ztratilo váhu a ne všichni rubysti jsou tak přátelští, komunita kolem Ruby je rozmanitá a plná lidí, které prostě baví programovat.¹

Další unikátní postavou mezi rubysty byl why the lucky stiff; byla to právě whyova tvorba, která mě přivedla k Ruby. Programátor, spisovatel, hudebník a kreslíř v jedné osobě – why viděl programování jako další formu exprese; způsob, jak vyjádřit své myšlenky.

when you don‘t create things, you become defined by your tastes rather than ability. your tastes only narrow & exclude people. so create.

Why skrze projekty jako TryRuby a Hackety Hack! zkoumal, jak zpřístupnit programování neprogramátorům, především dětem; v textu Průšvih malého kodéra shrnuje, že problém tkví v uzavřenosti systémů a nepřístupnosti nástrojů.

Mimo to napsal i legendární whyovu (srdceryvnou) příručku Ruby. Nejedná se ani tak o učebnici jazyka, jako post-moderní hybrid poezie, komiksu a kódu. Upřímně, není to kniha pro každého, ale garantuji vám, že si s ní rozšíříte slovní zásobu, představivost a (v kombinaci s psychotropními látkami) vědomí – a nezapomeňte, že ke knize existuje neméně skvělý soundtrack.

Už to bude pět let, co why ukončil svou digitální existenci, ale jeho projekty stále existují a na jeho odkaz navazují další lidé.

To mě přivádí k Lindě Liukas – jedné ze zakladatelek Rails Girls a autorce chystané knihy Hello Ruby – učebnice programování pro děti ve věku od čtyř do sedmi let. Kniha vypráví o děvčátku Ruby, které se během svých dobrodružství skamarádí se Sněhovým leopardem, upeče perníčky se zelenými roboty a také potká moudré tučňáky a kluka, který se jmenuje Django… Podobnost s existujícími softwarovými projekty je zcela záměrná, ale není to hlavní pointa knihy.

Linda chce svět softwaru ukázat jako svět netušených možností, svět, ve kterém se nápady snadno stanou skutečností – a programování jako prostředek, který nám umožní nápady realizovat. Stejně jako u whye, za každou řádkou kódu se skrývá příběh a cílem je radost z tvoření skrze programování. Tak, jak si to přál Matz.

Takže proto Ruby.

Nicméně můj pohled je trochu zkreslený tím, že jsem rubysta. Jiné jazyky mají své vlastní iniciativy, ať už se jedná třeba o pyLadies, Clojure Bridge nebo PHP Women. Cílem není pokračovat svatou válku o nejlepší jazyk, ale zpřístupnit programování všem, kteří mají aspoň trochu zájem, bez ohledu na rasu nebo pohlaví. Nedostatek diverzity v IT se týká celého odvětví, nejen Ruby.

Proč koučovat?

Sice jsem o programování v Ruby přednášel celý semestr na FIT ČVUT, ale teprve na Rails Girls jsem si vyzkoušel, co o tom skutečně vím. Vysvětlit principy programovacího jazyka studentovi IT a někomu, kdo právě napsal první řádku kódu, není různě obtížné, je to naprosto nesrovnatelné. A práce s neprogra­mátory má řadu výhod – nemají špatné návyky z jiných jazyků a nepošlou vás do háje s tím, že v jejich jazyce se to řeší mnohem lépe!

Část práce odvedou přednášející – Karel Minařík v úvodu vysvětlil, že „algoritmus“ je vlastně totéž, jako kuchařský recept. A Robin Pokorný zase ukázal, k čemu jsou dobré kaskádové styly. Ale je potom na koučích vysvětlit konkrétní koncepty a provést účastnice nejastnostmi. K tomu koučové potřebují tři věci: znalost Ruby, trpělivost, ochotu a kofein. Schopnost počítat do čtyř je výhodou.

Pokud něco zůstane nepochopeno, zkuste to vysvětlit jinak. Mně se třeba osvědčilo popisovat „co počítači říkám“ – a proč a jak si to počítač vykládá. A pokud ani to nepomůže, zkuste přivolat jiného kouče, třeba to prostě vidíte jinak.

Po dvou dnech vysvětlování jsem necítil hlasivky a na nohou mě drželo především maté – ale stálo to za to! Atmosféra workshopu se nedá popsat; ještě jsem nezažil takový zájem o učení se, natož u tak složitých technických konceptů. Motivace všech účastníků dělá tyto workshopy skutečně výjimečné. A každé drobné vítězství nad kódem, každý úspěšně pochopený koncept, je pro kouče ohromná radost.

Co udělat lépe?

Na konci workshopu jsme ještě s ostatními kouči probírali, co by bylo možné do budoucna zlepšit. Píšu si to jako referenci do budoucna, ale zároveň jako výzvu pro další programátory, aby přiložili ruku k dílu.

TryRuby stojí za zkoušku, ale…

Sobotní dopoledne věnujeme TryRuby, které obsahuje krátký úvod do konceptů jazyka, provázeného whyovými ilustracemi. Ačkoli témata i texty jsou dobré, narazili jsme na několik konkrétních problémů:

Rychlost

Aplikace běží kompletně on-line a odpovědi někdy trvají příliš dlouho, někdy nepřijdou vůbec.

Nepředvidatelnost

Ačkoli by se mělo jednat o plnohodnotný interpret jazyka, nechová se tak – některé standardní metody zkrátka nefungují. Opačný problém je naopak v lekcích, kde se najednou pracuje s předdefinovanou proměnnou – přitom její definice není vidět.

Motivace

U lekcí jsou sice řečené dílčí kroky, ale není už příliš dobře vysvětlené, k čemu se směřuje. Je fajn, že si můžeme vypsat všechny prvky z pole, ale co s tím? Buď musí nastoupit koučové, nebo by měl být nejprve stanovený cíl a pak probrány dílčí kroky.

Míra abstrakce

Fakt, že aplikace běží v prohlížeči bez jakékoliv vazby na reálné prostředí, může být překvapivý problém. Když přijde na vypisování souborů, odkud se ten soubor vzal? Kde se nachází? V takovém případě je nejlepší vzít irb a ukázat tytéž příkazy na lokálním systému.

Bohužel stávající kód TryRuby není dostupný, takže není v naší moci tyto problémy řešit v on-line verzi. Asi jako nejlepší alternativa se nabízí vytvořit tutorial nad irb v podobě gemu, který si každý spustí u sebe.

Ruby Warrior je super, ale ne pro každého

Některé workshopy vedle TryRuby pracují i se hrou Ruby Warrior – to je takový drsnější Robot Karel. Cílem hry je provést rytíře přes hordu nepřátel až k východu.

Jde o výborné cvičení pro algoritmizaci, ale s velice rychle rostoucí obtížností. Navíc mi připadá, že úlohy nejsou příliš dobré na pochopení principů jazyka, ale jsou spíše vedené ke strukturování kódu. To pro Rails Girls není úplně přínosné.

Pro pokročilejší programátorky a odhodlané bojovnice je to však skvělá výzva. Po mnoha pokusech a omylech jsme se probojovali až do páté úrovně.

Dokumentace je dobrá, jen místy nepřehledná

Pro workshopy existuje společná příručka – Rails Girls Guides. Po obsahové stránce je vymyšlená dobře – vysvětluje, co kam zkopírovat, ale současně dává prostor pro vlastní iniciativu a další zdroje.

Problémem se však překvapivě ukázalo být formátování, respektive jeho nedostatek. Příručka sice pracuje s určitou symbolikou, přesto jsme stále museli řešit, která řádka má přijít do terminálu a která do kódu – a zda před <body> nebo </body>; to občas vedlo ke kuriózním chybám. Svou roli mohla sehrát i angličtina; přestože jazyková bariéra nebyla v našem případě zásadní problém, v cizojazyčném textu se člověk snáze ztratí.

Příručku bychom proto rádi přeložili a současně zlepšili její formátování. Osobně si myslím, že by pomohlo rozdělení na jednotlivé kroky, podobně jak to řeší GitBook.

Windows 8 mají problém JavaScriptem

Většina účastnic používá Windows, kde jsme vývojové prostředí řešili přes RailsInstaller. Na Windows 8 nás však čekalo nemilé překvapení, aplikace havarovala na nedostupnosti interpreta JavaScriptu. Korektní řešení je oprava ExecJS, na kterou čekáme už dva roky. Jednoduché řešení je odstranit ze souboru app/assets/application.js řádku:

//= require_tree .

Anebo nainstalovat Node.js.

Heroku není na soubory

V neděli jsme aplikaci nasazovali na Heroku. To s sebou nese ne zcela zřejmý problém: aplikace zahrnuje ukládání obrázků. A ukládání souborů v cloudových službách není jednoduchá věc – instance aplikace jsou dočasné a všechny lokální soubory se dříve nebo později ztratí. Oficiální doporučení zní: ukládejte soubory na Amazon S3. To je pro workshopy nepoužitelné.

Vojta Hýža s Karlem Minaříkem proto vytvořili gem carrierwave-blob, který ukládá soubory do databáze; ideální pro potřeby workshopu, ale už ne pro produkční nasazení.

Rails Girls bez Rails

Nepřekvapilo by mě, kdyby účastnice měly po víkendu hlavu nafouklou jako balon – během cca 20 hodin jsme probrali témata, která většina vývojářů vstřebává roky. Jenže taková je koncepce Rails Girls: od všeho trochu. Jak už jsem zmínil, cílem není pochopit vše do hloubky, ale poznat základní principy.

Svou roli hraje i určitý „wow efekt“ – za víkend si vytvořit vlastní aplikaci bez předchozích zkušeností. Je to mnohem efektnější a užitečnější než vytvořit jen aplikaci pro terminál nebo statickou stránku. Mám však obavy, že tento přístup může být polarizující – někdo se zalekne nad množstvím a šířkou témat, případně utvrdí v přesvědčení, že programování je jenom pro programátory.

Užší záběr by však měl řešit separátní workshop.

Třeba Czechitas, které pořádají Rails Girls na Moravě, berou na separátních srazech algoritmizaci od základu v prostředí Scratch.

Mohli bychom zůstat u samotného Ruby a věnovat se jednoduchým terminálovým aplikacím, klikátkům v Shoes nebo hrám v Gosu. Mohl by to být ekvivalent Code Retreat pro úplné začátečníky – jedno téma, zato dopodrobna a s testy. To už však předpokládá určitou znalost nebo mnohem větší odhodlání naučit se dobře programovat.

Anebo to můžeme vzít přes webové technologie. Dobrým příkladem je Mozilla Webmaker – sada nástrojů a postupů, jak začít tvořit na webu pro web. Koneckonců jsem si všiml, že účastnice zaujala možnost upravit existující stránky pomocí inspektoru, tedy standardního nástroje v každém prohlížeči – to je zajímavá motivace pro pochopení webových technologií. Sám jsem se mnoho naučil psaním jednoduchých userscriptů pro Greasemonkey, které upravovaly existující služby – v praxi to může být přínosnější, než schopnost napsat si aplikaci vlastní.

Možností existuje celá řada, proto pevně doufám, že začátečnické workshopy v ČR nezůstanou jen doménou Rails Girls – nejenom Rails a nejenom pro holky.

Ale třeba jen o takových akcích nevím.

To však není kritika Rails Girls – je to iniciativa, která už si vybudovala jméno a která rozhodně má smysl.

Chtěl bych poděkovat organizátorům – Karlovi, Láďovi, Elišce a Vojtovi – že akci uspořádali a že jsem měl možnost být součástí téhle výborné iniciativy. Těším se na další ročník.

Další reporty

• Tomáš Dundáček: Jaké byly pražské Rails Girls?
• Nguyen Bach Luu Ly: Rails Girls Prague 2014
• Fotografie
  • Oficiální: Pátek, Sobota
  • Láďa Prskavec
  • Lidmila Maršálková
  • Matěj Vaněček

(Pokud jsem na někoho zapomněl, pošlete Pull Request nebo se mi ozvěte.)